Všude dobře, tak co doma?


english česky

Homepage / 7 divů světa

7 divů světa

Starověké divy světa
Divy světa: 7 starověkých divů světa 7 novodobých divů světa 7 divů přírody 7 divů Česka



Sedm divů světa je seznam unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě. Jeho autorem je řecký spisovatel Filón Byzantský ( žil asi ve 2. století našeho letopočtu). V současnosti se seznam ale od původního liší (v originálu byly místo rhódského kolosu babylonské hradby).

 Č.  Div Civilizace Vznik Dochovaný? Stát Místo
 01  Pyramidy v Gize Egyptská 26.st.př.n.l. ano Egypt Giza
 02  Visuté zahrady Semiramidiny Babylonská 6.st.př.n.l. ne Irák u Bagdádu
 03  Artemidin chrám v Efesu Řecká 5.st.př.n.l. ne Turecko Efes
 04  Feidiův Zeus v Olympii Řecká 5.st.př.n.l. ne Řecko Olympia
 05  Mauzoleum v Halikarnasu Helénská Řecká 4.st.př.n.l. ne Turecko Bodrum
 06  Rhodský kolos Helénská Řecká 3.st.př.n.l. ne Řecko Rhodos
 07  Maják na ostrově Faros Helénská Řecká 6.st.př.n.l. ne Egypt Alexandria

-

7 starověkých divů světa na mapě světa

-

7 starověkých divů světa na mapě středmoří (čísla odpovídají tabulce - viz. výše)


Popis divů světa:


Pyramidy v Gize
- Vznik pyramid v Gize se datuje v období od roku 2700 do 2500 před naším letopočtem a sloužily jako místo věčného odpočinku králů Egypta - faraónů. Jsou jediným dochovaným starověkým divem světa. Egypťané považovali posmrtný život za pokračování života pozemského, ale by mohl Egypťan žít i po smrti, muselo jeho tělo zůstat neporušené a jeho duše musela dostat výbavu pro druhý život. Výbava obsahovala věci a jídlo, které Egypťan mohl v posmrtném životě potřebovat (potraviny, nápoje, léky, nábytek, šperky, zbraně, domácí zvíře, manželku...). Faraóni na prostředcích pro stavbu pyramid nešetřili, protože jejich hrobky musely být nezničitelné a nepřístupné. První skutečnou pyramidu s hladkými stěnami si nechal zbudovat faraon Snofrev v Médúmu, dvacet kilometrů od Sakkary. Od této doby se pyramida ve tvaru jehlanu stala nejoblíbenějším typem hrobky faraonů. Používala se po celou Starou říši (2778-2260 př.n.l.) a také v období Střední říše (2160-1785), kdy ale už většinou nedosahovaly rozměrů starších pyramid. Kromě nich se používaly, hlavně v období od Nové říše až do konce dějin starověkého Egypta, skalní hrobky. Tři nejznámější pyramidy jsou v Gize (které je vlastně dnes už součástí Kahiry) a to Cheopsova, Chefrenova a Mykerinova, které stráží monumentální sfinga, kam až dosahovala hladina řeky Nil při pravidelných povodních a kam bylo tělo krále dopraveno lodí. Pyramidy jsou ze 4. dynastie (okolo 2500 př.n.l.). Největší z nich je Cheopsova pyramida, je vysoká 137,3 m, šířka její základny je 230,4m.
 
Visuté zahrady královny Semiramis v Babyloně
- Babylon býval podle antických spisů odklopený ohromnými hradbami s velkým množstvím bran. Babylon byl postavený ze vlády Nabuchadnezzara II. v období Novobabylonské říše 625-539 př. n.l.). Jemu se také připisuje dostavení slavné Babylonské věže (při jejíž stavbě prý Bůh popletl lidem jazyky a od té mluví různými řečmi). Nikdo však neví, kdo je autorem visutých zahrad. I když se visuté zahrady jmenují Semiramidiny, tak není potvrzeno, jestli je dala postavit právě královna Semiramis nebo Nabuchadnezzar II, pro potěchu své manželky či konkubíny dovezené z Médie.. Nedochovaly se žádné písemné doklady o zahradách, ale pověsti o nich se šířily ústně do celého světa, až se staly legendou o ráji uprostřed pouště. Jeden římský spisovatel navštívil zahrady dávno po pádu Babylonu a našel je ještě zachované. Popsal je jako sérii arkádových teras, postavených na způsob pyramidy jednu nad druhou. Každá terasa byla tak velká, že se zde daly pěstovat stromy. Sloupy, podpěry i terasy byly vybudovány z pálených cihel a asfaltu. Na nejvyšší terasu se dalo vystoupit po schodišti, po jehož jedné straně byl umístěn stroj na čerpání vody z Eufratu do zahrad. Čerpání vody prý ustavičně poháněli otroci svou silou. Proudy vody vyvěraly z nejvyššího místa zahrady a stékaly dolů. Tato voda zavodňovala celé zahrady a díky tomu byla tráva i koruny stromů stále svěže zelené. To vše se odehrávalo nad hlavami diváků. Rozměry zahrad nejsou jasné, podle některých zdrojů měli asi 130x130 metrů a na výšku kolem 27 metrů.
 
Chrám bohyně Artemis v Efesu
- Iónové založili město Efes kolem roku 1000 př.n.l. Narodil se zde Homér - první epický básník. Efes byl významných obchodním přístavem a střediskem kultu bohyně Artemis. Artemis, řecká bohyně lovu, byla nemanželskou dcerou Dia a bohyně Létó. Právě Artemis kolem roku 800 př.n.l. zbudovali chrám. Chrám byl postaven v Iónském slohu. Půdorys chrámu měl rozměry 115x55 metrů, byl lemován po obou stranách dvouřadým sloupovím. Uvnitř chrámu byl ukrytý svatyně, v které stála socha bohyně, ozdobená drahokamy vzácnými kovy. Chrám podpíralo celkem 125 sloupů 18 metrů vysokých. V chrámu bylo spousta uměleckých děl, na kterých se podíleli nejlepší sochaři té doby. O soše samotné bohyně není bohužel jediná dochovaná zmínka. V roce 356 př.n.l. byl chrám zničen úmyslně založeným požárem. Chrám byl zrekonstruován za 20 let, na rekonstrukci se podílel i Alexandr Veliký. Chrám byl znovu zničen roku 262 n.l. Góty. Efésané jej prý ještě obnovili, ale ve 4. století se stalo oficiálním náboženstvím římské říše křesťanství. a chrám ztratil svou náboženskou funkci. Do dnešních dnů se dochovaly jen fragmentární zbytky.
 
Socha boha Dia v Olympii
- Na rozdíl od ostatních divů světa je tento výtvorem jediného člověka. Toto dílo je považováno za naprostý vrchol lidské schopnosti tvarovat kámen a kov. Socha Dia stála v Diově chrámu uprostřed Olympie. Samotný chrám byl navrhnut architektem Libonem a byl asi opravdu velkolepý. Chrám byl dokončen kolem poloviny 5 stol. př.n.l. Samotná socha se nezachovala, ale stopy chrámu jsou v Olympijských ruinách patrné dodnes. Autorem sochy je slavný řecký sochař Feidás. Sochu Dia dokončil v roce 443 př.n.l. Div světa - socha boha Dia v Olympii byla neuvěřitelně velká. Samotný podstavec měl výšku jeden metr a šířku šest a půl metrů. Trůn dosahoval asi deseti metrů. Samotná socha Dia měřila 12,5 metrů. Když Zeus na trůně seděl, budil dojem, že kdyby vstal, tak musí nadzvednout střechu chrámu. Socha byla zdobena slonovinou, vlasy a šaty měl ze zlata. Trůn byl zdoben zlatem, ebenem, slonovinou a drahokamy. Jádro sochy bylo dřevěné, ale to zůstalo návštěvníkům utajeno v lesku krásy sochy. Zeus držel v levé ruce vladařské žezlo, v pravé ruce měl sochu bohy Niké. Ve vlasech měl umístěn věnec olympijského vítěze. Podle historických pramenů byla socha dia odvezená do paláce v Konstantinopoli, zde byla roku 462 n.l. zničena požárem.
 
Mauzoleum v Halikarnasu
- Král Mausolos II. vládl, ve 4. stol. př.n.l. Byl to ctižádostivý panovník, napadal spoustu sousedních měst a států. Za ukořistěné peníze vybudoval nové hlavní město Halikarnassos. Ke konci svého života se rozhodl postavit hrobku, která bude odpovídat velikosti jeho života. Chtěl, aby hrobka byla nejkrásnější, tak nešetřil na jejím financování. Hrobku dokončila čtyři roky po jeho smrti jeho manželka Artemísia. Mauzoleum přetrvávalo století, ale nakonec se rozpadlo na ruiny. a v roce 1581 byl materiál použit na výstavbu pevnosti. Se stavbou se pravděpodobně začalo kolem roku 362 př.n.l., jako základního kamene bylo použito mramoru. Hrobka byla postavena na kopci nad městem. Stavba byla na uzavřeném nádvoří, v jeho středu byla kamenná plošina. K vrcholu plošiny vedlo schodiště ohraničené sochami lvů. Podél vnější zdi byly sochy bohů a bohyň. Hrobku strážili válečníci, kteří seděli na hřbetech koní. Stavba byla převážně z mramoru. Přesné rozměry nejsou známé, ale pravděpodobně byl půdorys čtvercového tvaru 40x40m a 20 metrů na výšku. Mauzoleum bylo bohatě zdobeno reliéfy. Jeden z nich ukazoval boj Řeků s Amazonkami. Nejdelší reliéf měřil 117 metrů. Na vrcholu náhrobku bylo 36 Ionských sloupů, vysokých 12 metrů. Mezi sloupy stály sochy. Za sloupy byl pevný blok materiálu, který nesl společně se sloupy tíhu masivní střechy. Střecha vysoká 7 metrů byla ve tvaru 24-stupňovité pyramidy. Na vrcholu střechy bylo třímetrové sousoší Masuola a Artemisie ve voze se čtyřspřežím. Celá nádhera mausolea nespočívá pouze v jeho vzhledu, ale i ve výzdobě. Mausoleum bylo plné soch (lidí, koní, lvů,..) v životních a nadživotních velikostech.
 
Rhodský kolos
- Rhodský kolos byl zobrazením boha slunce Hélia. Socha byla umístěna u vjezdu do rhodského přístavu. Některé prameny tvrdí, že stála nad vjezdem rozkročena, ale toto tvrzení lze zřejmě vyloučit, vzhledem k velikosti sochy a šířce vjezdu. Pravděpodobně stála na východním vlnolamu nebo dále ve vnitrozemí. Hlavním tvůrcem sochy byl Charés z Lindu. Hlavní podpěry sochy byly mramorové sloupy, které byly umístěné uvnitř. Konstrukce byla patrně železná. Sochu pokryty bronzovými pláty, které pravděpodobně připevnili, až po vztyčení sochy. Byla vysoká asi 33 metrů. Obličej Hélia a jeho koruna se sedmi paprsky byly pozlaceny. Socha byla pravděpodobně dokončena roku 290 př.n.l. Tento sochařský výtvor stál v přístavu 56 roků, poté byl zničen zemětřesením. Socha nějaký čas ležela na zemi a lidé ji i tak považovali za úžasnou. O tisíc let později zbytky sochy rozebrali Arabové.
 
Maják na ostrově Faros
- Dílo bylo zasvěceno Ptolemaiovi Sotérovi a jeho ženě Berenice. Roku 279 př.n.l., byl po 20-ti letech práce maják v Alexandrii dokončený. Maják byl ihned prohlášek za div světa. Byl nejvyšší v historii a dosahoval výšky 122m (asi jako 40ti patrový dům), mohli jste ho údajně vidět ze vzdálenosti 50 kilometrů. Architektem projetu byl Sostratu. Stavba byla tak dokonalá, že přežila několik zemětřesení. Maják byl pojmenován podle ostrova Faros, na kterém stál přes tisíc let. Ostrov ležel před přístavem Alexandria a s pevninou byl spojený hrází. Ze všech šesti divů světa zanikl maják nejpozději, proto máme hodně informací o tom,jak vypadal, byl dokonce zobrazen na římských mincích. Skládal se ze tří částí. Spodní část byla čtvercová, prostřední osmihranná a horní byla kruhová. Na vrcholku stavby byla socha Poseidona (vládce moří). Pomocí světla z ohně naváděl maják v noci do přístavu lodě. Vnitřní, dutá část, byla používána jako šachta na zvedání paliva pro oheň. Ve dne se využívalo odrazu paprsků slunečního světla od velkého zrcadla. V roce 796 byl maják poškozený při zemětřesení, v letech 1303 a 1323 udeřila další dvě zemětřesení, která na majáku zanechala výrazné stopy. V roce 1480 byla na místě bývalého majáku postavená pevnost , k jejíž stavbě bylo použito kamene z majáku.
 


Aktualizace: 03/2011
[Δ]


VšudeDobře.cz | © 2004-2024